Polychromovaná a zlacená hlína, zbytky stříbrné fólie. V této podobě
má Avalókitéšvara tisíc paží, z nichž každá nese na dlani oko. Jejich
pomocí projevuje svůj nesmírný soucit mahákaruna, a zmírňuje
tak utrpení všech živoucích bytostí. V osmi předních rukách drží:
růženec, lotos, kolo nauky, luk a šíp, konvičku na vodu a klenot
čintámani. Pravá spodní ruka ukazuje gesto plnění přání. Ve spodní
části plakety je zobrazen bódhisattva Maňdžušrí a ochránce nauky
Vadžrapání. V oblasti Tibetu byly a jsou figurky a plakety „caca“ velmi
populární, byly zhotovovány zpravidla mnichy v klášterech, ale někdy
i významnými inkarnovanými lámy. Plakety se lisovaly do kovových
bronzových nebo železných forem. Do hlíny, z kterých byly zhotovovány,
byl často přimíchán popel z kremací lámů a caca byly rituálně
vysvěceny. Menší caca se vkládaly též do škapulířů gau. Caca větších
rozměrů (tak jako tento exemplář) pak sloužily k výzdobě menších
oltářů v klášterech i domácích kaplí laiků.