Technika spojovaného dřeva „josegi”, gesso, lak a polychromie.
Socha zenového mistra s vyholenou hlavou, sedícího v lotosové pozici a oblečeného v dvouvrstvém rouchu hnědé barvy s hluboce řezanou, přirozeně splývající drapérií, má v obličeji výraz klidné harmonie, ale i jisté přísnosti. Socha je vyřezána do spojovaných špalíků dřeva v technice „josegi”, jež byla běžná od období Kamakura, stejně jako realistické provedení mužovy tváře. V zenistických klášterech bylo zvykem vystavovat sochařské portréty opatů a mistrů. Dobře zachovalá polychromovná socha vznikla zřejmě jako portrét představeného ze zenového kláštera, protože roucho „kesa” je spjaté kruhovou sponou „rakusu”, kterou nosili zenoví mniši. Každý mnich mohl mít jen tři oděvy - jeden na meditaci a obřady, další na výpravy na ulici s žebrací miskou a jeden na práci a spaní.