MEIŠINSAI (19. STOLETÍ)

Řezba v tvrdém dřevě, oči a zuby vykládané kostí. Básnířka Ono no Komači (c. 825-900) patřila do výběru Šesti nesmrtelných básníků Rokkasen a zachovalo se od ní asi 110 pětiverší „waka", která patří k základnímu fondu staré japonské poezie. Kromě nadání básnického oplývala podle pověstí i neobyčejnou krásou a bohatým milostným životem. Její příběhy byly mnohokrát zpracovány v japonské literatuře, dramatu nó i kabuki a také v mnoha výtvarných žánrech. V podobě velké a dokonale propracované řezbářské práce ve dřevě je však tento námět ojedinělý. Realistické zpracování vyhublé, vrásčité a rozcuchané stařeny s vykotlanými zuby znaveně dřepící v otrhaných šatech na ztrouchnivělé kládě, v níž je zapuštěna kovová jímka na vykuřování, je korunováno zaníceným výrazem její tváře, který odkazuje ke Kanamiho nó dramatu Sotoba Komači. Při vykuřování vychází dým z jejích úst. Signováno: Meišinsai.