PORTRÉT PŘEDKŮ

Temperové barvy na papíře. V čínské tradici běžný typ portrétu nezobrazuje živé osoby, ale zesnulé předky. Takové portréty se vystavovaly pouze při náležitých obřadech a tím se řídí jejich charakter: vážné tváře hledí přímo na diváka, pozice jsou strnulé. Postavy na sobě mají formální, slavnostní oděv. Za dynastie Čching se místo původního portrétu jediného předka prosadily hromadné portréty jako například tento. Kompozice odráží rodinnou hierarchii: patriarcha s manželkou jsou umístěni nejvýše, potomci, zpodobení v menším měřítku, jsou v pravidelných řadách pod nimi, nejdříve synové a níže manželky v postupných generacích. Dole uprostřed je černá tabulka se jmény rodinných příslušníků. Všichni muži mají bílé kuželovité klobouky s červenými střapci, jaké nosili příslušníci mandžuských korouhví, pět mužů v mladších generacích má na hrudi vyšívaný čtverec určující úřední hodnost; stejný čtverec, ale zrcadlově převrácený, zdobí jejich manželky. Tváře jsou rozličné, aspoň u některých postav můžeme tedy předpokládat skutečnou podobu, přestože ta nebyla u těchto rituálních portrétů vyžadována.