RUDOLFÍNSKÁ ŠKOLA (17. STOLETÍ)

Olej na plátně. Dídó byla sestrou fénického krále Pygmalióna z Týru, bájnou zakladatelkou a první královnou Kartága. Pygmalión zavraždil jejího manžela Sychaea, aby se tak zmocnil jeho pokladů. Dídó ale i s poklady uprchla. V Libyi koupila od místního krále půdu, kterou ohraničila býčí kůží a tím stanovila hranice budoucího Kartága. Jednoho dne u břehů Kartága díky silné bouři přistál Aeneas na své pouti z Tróje. Dídó se do něj beznadějně zamilovala, Aeneas však musel podle vůle Jovovy (řecky Zeus) pokračovat dál v cestě a zoufalá Dídó se rozhodla spáchat sebevraždu. Nechala svou sestru Annu vystavět hranici ze dřeva a na ni umístit vše, co jí Aenea připomínalo. Ten z dálky na lodi vidí hořící hranici s Dídó, jež se ještě pro jistotu probodla mečem, který obdržela od svého milého. Byla pak uctívána obyvateli Kartága jako bohyně. Na tomto obraze vidíme Dídó ve chvíli, kdy se proklála mečem na hranici plné vzpomínek na Aenea. Scéna se odehrává v interiéru, v pozadí vidíme manželskou postel a ženskou odcházející postavu, kterou bychom mohli ztotožnit s Annou. Oknem je naznačen průhled na Kartágo. V levém horním rohu je bohyně duhy Iris, již vyslala Juno (řecky Héra), aby ustřihla umírající Dídó kadeř a tím osvobodila její duši.