LOMBARDSKÁ ŠKOLA (16. STOLETÍ)

Olej na desce. Svatý Kryštof byl podle legendy muž obrovité postavy, který chtěl sloužit pouze největšímu z vladařů. Nejprve sloužil světským králům, poté usoudil, že nejmocnějším bude ďábel. Nicméně i ďábel se bál, a to znamení kříže. Chtěl tedy nalézt toho, komu znamení patřilo. Na radu poustevníka začal sloužit Kristu tím, že přepravoval pocestné přes rozvodněnou řeku. Jednoho dne ho poprosil o pomoc malý chlapec. Usadil si ho na ramena a vstoupil do vody, ale dítě se mu zdálo těžší a těžší a muž jen s vypětím všech sil řeku přebrodil. Kristus se mu představil a řekl mu, že spolu s ním nesl veškerou tíhu světa. Obr mu nevěřil a žádal ho o důkaz. Načež se jeho hůl zazelenala a rozkvetla. Ježíš obra pokřtil a dal mu jméno Christophoros (ten, kdo nosí Krista). Svatý Roch pocházel z Montpellier. Po smrti rodičů veškerý zděděný majetek rozdal chudým a vydal se na pouť do Říma. S láskou pomáhal potřebným a bojoval s morovou epidemií. Údajně znamením kříže uzdravoval nakažené. Sám přitom onemocněl a měl nevzhledné vředy na noze. Bývá zobrazován s andělem, kterého mu poslal sám Bůh, aby se o něj postaral, případně s věrným psem, který mu nosil chleba a pomohl mu tak přežít.