Olej na plátně. Signováno: Giovanni Battista Vanni.
Vanni se narodil v Pise a studoval například u Jacopa da
Empoliho či Mattea Rosselliho. V letech 1624-1632 žil v Římě.
Tato velkoformátová malba nese znaky typické pro římské
vrcholné baroko a pravděpodobně pochází právě z tohoto
období. Zuzana, krásná a ctnostná žena, byla provdaná
za váženého babylónského žida Jójakíma. Místní židovská
společnost se často scházela v jeho zahradě, kde se každý
den procházela i Zuzana. Dva židovští starci si ji velice oblíbili,
tajně ji sledovali a začali po ní toužit. Jednoho dne, když se
Zuzana koupala v zahradě, ji tito muži konfrontovali, nicméně
Zuzana jim nebyla po vůli. Starci jí tedy začali vyhrožovat, že ji
obviní z cizoložství s mladým mužem, pokud se nepodvolí. Jako
vzorná manželka Zuzana nátlaku nepodlehla. Na základě jejich
falešné výpovědi pak byla veřejným shromážděním obviněna
a odsouzena k smrti. Zuzana prosila o pomoc Hospodina. Když
měl být verdikt vykonán, pomohl jí prorok Daniel, který na
poslední chvíli nezávisle na sobě vyslechl oba starce a zjistil
rozpory v jejich výpovědích. Židovští soudci poznali, že si muži
vše vymysleli, a Zuzana tak byla na poslední chvíli zachráněna
od jisté smrti.
Vanniho obraz zachycuje moment, kdy se starci snaží Zuzanu
přesvědčit, aby se jim vydala. Vidíme její odmítavé gesto ruky,
zatímco jeden z mužů si ji přitahuje k sobě. Ačkoliv je polonahá,
její výraz je neoblomný a rukou si snaží chránit alespoň klín.
Druhý stařec má v ruce dokonce zvětšovací sklo, kterým si
zkoumavě prohlíží nahé ženské tělo.