Carel I Van Mander (1548–1606)

Nizozemec Karel van Mander byl malíř, spisovatel a překladatel. Sepsal též slovník malířů sahající až do jeho doby. Ten je dodnes důležitým pramenem pro studium starého nizozemského umění. Malbě se vyučil v Gentu a poté působil ve Florencii a Římě. Jako novokřtěnec byl donucen ze své katolické vlasti odejít do holandského Haarlemu, kde spolu s Hendrikem Goltziusem a Corneliem Corneliszem založili malířskou školu, kterou navštěvoval například i Frans Hals. Mnohá jeho díla se nachází v Rijksmuseum v Amsterdamu a jeden obraz s námětem Klanění pastýřů z roku 1596 se nachází ve sbírce Národní galerie v Praze. Tento obraz vznikl pravděpodobně po malířově návratu z Itálie zpět do Amsterdamu kolem roku 1600. V umělcově raném období jsou obrazy a zejména pak samotné figury poplatné římskému manýrismu. Později se však obrací hlavně k vlámskému realismu, který je pozorovatelný zvláště ve znázornění krajiny. Ačkoliv se umělci ve Flandrech řídí obvyklým schématem, kdy zobrazené postavy působí jako pouhá stafáž, která je podřízená krajině, na tomto obraze jsou postavy Nového Zákona zpracovány jako důležitý konstrukční prvek celé malby. Bolestně zkroucené postavy dvou lotrů na kříži, tváře plačících žen vzhlížejících vzhůru a stejně tak jako vzpouzející se kůň, to vše jsou čisté ozvuky manýrismu. V jiném Manderově obraze se stejným námětem je ukřižování oproti tomuto zobrazeno ve velmi malém měřítku pouze na pozadí a mnohem větší pozornost je soustředěna na skalnatou zasněženou krajinu s mnohafigurální kompozicí. Na obou vyobrazení ale nalezneme v popředí psa a poházené kosterní ostatky, ale také Máří Magdalénu, která je zpodobněna ve stejné poloze, objímající kříž. Dokonce i použití barevných odstínů je velice podobné. Znalecký posudek: Dr. Klaus Ertz, Lingen