Andrea Vaccaro (1598/1604-1670)

Andrea Vaccaro byl jedním z nejvýznamnějších a nejúspěšnějších barokních malířů v Neapoli. Vaccaro a jeho dílna zhotovila řadu náboženských obrazů pro místní patrony ale i pro významné církevní instituce po celé Evropě. O mládí tohoto umělce víme velmi málo. Narodil se v Neapoli, nejprve se věnoval literárním studiím, načež se obrátil k výtvarnému umění. Vaccarovy obrazy z počátku dvacátých let vykazují významný vliv Caravaggia a jeho neapolských stoupenců. Po roce 1630 se seznámil s pracemi Guida Reniho, Anthony van Dycka a Pietra Novelliho. Spolu s Massimem Stanzionem a mladý Lucou Giordanem patřil Andrea Vaccaro v letech 1650-70 k nejuznávanějším umělcům neapolské školy. Námětem tohoto obrazu je starozákonní příběh o Josefovi, nejoblíbenějším synu Jákoba, který byl svými žárlivými bratry prodán do Egypta, kde ho koupil faraonův dvořan Putifar. Zde se do něj zahleděla Putifarova žena a pokusila se ho svést. Josef však zůstal neoblomný a zhrzená žena ho tak obvinila alespoň z pokusu o znásilnění a jako důkaz použila Josefův plášť, který mu strhla ve chvíli, kdy se ho snažila přesvědčit, aby s ní ulehl. Výrazná barevná paleta, světelnost a živá kompozice odkazující k římskému klasicismu šedesátých let 17. století v kombinaci s vlivem neapolských malířů Bernarda Cavallina a Luca Giordana z tohoto obrazu činí důležité umělecké dílo.