Eduard Veith (1856-1925)

Tento český umělec se soustředil na malbu figurálních obrazů, podobizen, divadelních opon a jevištních scén. Nejdříve se u svého otce vyučil malířem pokojů, později studoval na vídeňské Škole uměleckých řemesel rakouského muzea. Podnikl několik zahraničních cest, převážně do Itálie, Belgie a Tunisu. Byl také členem vídeňského Domu umělců a roku 1896 byl oceněn zlatou medaili na mezinárodní výstavě umění v Berlíně. Jeho nástropní obrazy, se nachází například ve Státní opeře v Praze, v Rudolfinu, ale také v divadlech v Ostravě, Brně, Berlíně, Vídni či Hofburgu. Mnohá plátna zpracoval také pro své rodné město Nový Jičín. Jeho styl lze označit jako neorokoko. Navázal na symbolickou tradici Hanse Makarta a Anselma Feuerbacha. Pracoval olejem, pastelem ale i tužkou. Patří do generace realistických malířů konce. 19. století, kteří své zakázky zhotovovali převážně na společenskou objednávku od kulturních institucí, případně soukromých osob.