Joannes Cordua (c.1630-1702)

Joannes de Cordua byl vlámským malířem činným převážně ve Vídni a v Praze. Je znám především díky svým zátiším, ale věnoval se i malbě portrétů a biblických motivů. Jeho současník - německý historik umění Joachim von Sandrart - ho zmiňuje jako velice zručného malíře zátiší. K jeho oblíbeným námětům ovšem patří i věkově různorodý pár či výjevy z trhu (jeden takový obraz se nachází i ve sbírce na zámku ve Valticích v Čechách). Tématem, ke kterému se Cordua ve svých obrazech nejčastěji vrací je ovšem reflexe pomíjivosti pozemského života a jeho celkové marnosti zobrazená formou zátiší - vanitas. Na nabízeném obraze se objevují jak pro tento žánr typické symboly, jakými jsou lebka, zhasnutá svíce či hmyz, tak i méně obvyklé předměty jako globus, soška mučedníka a koruna tvořená obilnými stébly či - zcela neobvykle - Rembrandtův autoportrét, zřejmě odkazující na marnost pozemského úspěchu. Podobné zátiší se nachází ve sbírce Musée des Beaux-Arts de Pau. Malbu s touto kompozicí je s velkou pravděpodobností možné datovat do pozdějšího umělcova období, mezi léta 1670 až 1680. Znalecký posudek: Fred G. Meijer, Amsterdam