Pier Francesco Mola byl italským malířem doby barokní a působil převážně v Římě. Umělec se pohyboval ve světě umění od útlého věku, neboť jeho otec byl též malířem. Zpočátku byl ovlivněn pozdně manýristickým umělcem Cavalierem d’Arpinem a následně také Francescem Albanim. Vymykal se poněkud převládajícím klasicistním tendencím 17. století a tvořil ve spíše volnějším stylu.
Zuzana byla krásná a ctnostná dívka která byla provdána za žida Jójakíma. Tento ctihodný a vážený muž často pořádal slavnosti židovské obce u sebe v zahradě, kde trávila čas i jeho žena. Zde ji zpozorovali dva starci, kteří po ní ihned zatoužili. Jednoho dne se tato žena koupala v zahradě a starci se jí pokusili svést, nicméně Zuzana jim nebyla po vůli. To se starcům nelíbilo a tak ji začali vyhrožovat obviněním z cizoložství. Zuzana nátlaku nepodlehla. Následně byla na na základě jejich falešných výpovědí veřejným shromážděním obviněna a odsouzena k smrti. Zuzana
prosila o pomoc Hospodina. V den vykonání rozsudku ji přišel na pomoc prorok Daniel, který vyslechl každého z mužů zvlášť, což ukázalo rozpory v jejich výpovědích. Soudci uznali, že celá situace byla smyšlená a Zuzana tak byla na poslední chvíli zachráněna.
Umělec zpodobnil Zuzanu částečně zahalenou do bílé látky, jak se s vyděšeným a překvapeným pohledem ohlíží směrem k nečekaným pozorovatelům. Tato ilustrace k biblické knize Daniel, umožňovala vcelku svobodně zobrazovat
ženský akt.