Dřevěná socha s polychromií a zbytky zlacení.
Na podstavci sedí v neformální královské pozici starý muž s ušlechtilými rysy, vyholenou mnišskou hlavou a prodlouženýma buddhistickýma ušima, bohatým rouchem a šlechtickým znakem na levém rameni. Plášť je zdoben prastarým buddhistickým symbolem mystického tapíra baku a stylizovaným florálním dekorem květů lotosu, a dále šlechtickým emblémem (kamon) na zdviženém rameni, o které se postava opírá. Rodový znak patří rodu Sakai z provincie Awa, tak jak byl zachycen v dobových dokumentech z období občanských válek mezi vojenskými rody na konci 16. století, sjednocení země a přechodu do 250 let pevné mírové vlády rodu Tokugawa (1600 - 1868). S největší pravděpodobností se jedná o portrét Sakaie Tadayo (1572 - 1636), který se v novém šógunátu stal velkou politickou figurou. Ve svých 62 letech se stal jedním ze tří rádců (róju) mladého šóguna Iemitsua, avšak kvůli zanedbání svých povinností při správě hradu v Edo, které vedlo k jeho požáru v roce 1634, odchází Tadayo na znamení pokání do kláštera v Uenu v Edu. Po dvou letech se vrátil Tadayo do šógunátní vlády ve funkci Nejvyššího rádce tairó, v níž ale zakrátko zemřel. Jeho rod Sakai však prosperoval dál, až se dokonce jedna větev rodu stala pány nekrásnějšího hradu Japonska - Himeji, kde jsou uchovány dva portréty Tadaya, jež odpovídají podobě této sochy. Toto cenné, staré a výrazem silné sochařské dílo má i mimořádnou historickou hodnotu. Na dně podstavce nápis Ro gojúkyúban (dřevěná podoba) – 2. 59.
Provenience: sbírka Bohuslava Slánského, Praha.