SÜ PEJ-CHUNG (1895-1953)

Tuš a barvy na papíře. Rámováno. Signováno: Na podzim roku 1950 byl Pej-chung poslán zpět. Pečeť: Pej-chung. Provenience: sbírka Františka Matala. Sü Pej-chung je klíčovou postavou čínského moderního malířství. Narodil se v rodině chudého malíře, zdědil jeho nadání a odmala se učil malovat. Když mu otec zemřel, rozhodl se devatenáctiletý mladík pro dráhu umělce a odešel do Šanghaje, kde se zprvu těžce protloukal. V roce 1919 odjel na stipendium do Paříže a byl přijat na École supérieure des beaux-arts. Během osmiletého pobytu v Evropě pilně studoval západní olejomalbu a kresbu. Po návratu do Číny vyučoval a vedl prestižní výtvarné akademie v Nankingu, Šanghaji a Pekingu. Z kraje války sháněl mezinárodní pomoc u krajanů v jižní Asii, od roku 1942 působil v Čchung-čchingu, kam se stáhlo vedení státu, a také tam vychoval celou řadu vynikajících umělců. Po válce se vrátil do Pekingu jako rektor Ústřední výtvarné akademie, v roce 1950 se rovněž stal předsedou Svazu výtvarníků. Přesto neunikl šikaně v rámci kampaně za převýchovu. V červenci 1951 byl následkem přepracování stižen mozkovou mrtvicí a zůstal ochrnutý až do své předčasné smrti v září 1953. Sü Pej-chung sehrál zásadní roli v uvedení západního malířství do Číny. Ale koncem třicátých let se jeho umělecký výraz posouvá a do centra jeho zájmu se dostává idea spontánních tahů štětcem, kterou obohacuje západní kreslířskou technikou. Kůň na jeho obraze je proveden stylem „sie-i" a přitom je anatomicky přirozený. Tímto způsobem Sü Pej-chung navázal na minulost a zároveň ukázal cestu modernímu stylu.